Základní umělecká škola Zdeňka Buriana, Kopřivnice

  Čestný název "Základní umělecká škola Zdeňka Buriana" propůjčilo naší škole dne 11.1.1994 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Zdeněk Burian (1905 - 1981) začal jako malý chlapec navštěvovat pětitřídní obecnou školu v Kopřivnici. Budovu školy stavěl jeho otec a dnes se v ní nachází hlavní část naší školy. Zdeněk Burian se zapsal do dějin 20.století svým rozsáhlým malířským dílem a stal se jedním z nejvýznamnějších výtvarných umělců v republice.

   Naše umělecká škola se rozhodla dbát na to, aby jeho výtvarný odkaz neupadl v pozapomenutí, a počínaje rokem 2003 se stala vyhlašovatelem a organizátorem výtvarné soutěže, jejíž výsledky může veřejnost zhlédnout každoročně v nově vybudované dětské galerii v přízemí ZUŠ Zdeňka Buriana.

SOUTĚŽ JE URČENA PŘEDEVŠÍM DĚTEM VE VĚKU 6 - 18 LET A PROBÍHÁ POD NÁZVEM

SVĚT DOBRODRUŽSTVÍ A FANTAZIE

 

Pár slov o malíři Zdeňku Burianovi, jehož jméno je v názvu školy

(*11. 2. 1905 v Kopřivnici, † 1. 7. 1981 v Praze)

            Malíř Zdeněk Burian byl umělcem, který díky svému mimořádnému talentu i obrovské píli a pracovitosti získal v české i světové výtvarné a knižní tvorbě zcela mimořádné místo. Výtvarné práci se věnoval celý život a vytvořil přes 14 000 ilustrací do knih a časopisů a stovky vynikajících obrazů.

            Narodil se v Kopřivnici v domě číslo 198 11.února 1905. V témže roce byl pokřtěn v kostele sv.Bartoloměje – Michael František Burián. Krátce poté se s rodiči přestěhoval do Štramberka – do domu na náměstí. V roce 1910 se rodina opět vrátila do Kopřivnice – bydleli ve vlastním domě č.330. V místech, kde stával tento dům, je dnes nová zástavba a na dnešní zdi panelového domu byla umístěna Pamětní deska. Z důvodu častého poškozování vandaly je dnes přemístěna do muzea v Šustalově vile.

            V Kopřivnici Burian navštěvoval obecní školu – dnes je v ní sídlo naší školy – ZUŠ Zdeňka Buriana. Tuto budovu stavěl jeho otec společně s dědečkem. Burian totiž pocházel ze stavitelské rodiny. Jeho starší bratr Karel studoval v Brně na strojní průmyslovce a jemu otec vybral povolání lesníka. K tomu však již nedošlo. V roce 1915 se rodina na krátký čas přestěhovala do Brna. Na jaře 1916 byli však již opět v Kopřivnici. Vyučoval ho zde učitel Adolf Pítr Bartoň, rodák z Veřovic. Právě tento kantor odhalil v Burianovi mimořádný talent a nasměroval ho na cestu k umění. V červnu 1919 odjel Burian s matkou do Prahy a účastnil se přijímacích zkoušek na AVU. Ve zkušební komisi byl i Max Švabinský a Vojtěch Hynais. Buriana jako mimořádný talent přijali hned do druhého ročníku. Roku 1921 (ve třetím ročníku) Akademii opustil. Po odchodu z Akademie začal Burian (jako šestnáctiletý!)  profesionálně ilustrovat.

            První kniha s Burianovými ilustracemi (Stevensonovo Dobrodružství Davida Balfoura) vyšla v roce 1921. Brzy si vydobyl pověst zručného a žádaného ilustrátora dobrodružné literatury, dnes již jeho obrázky neodmyslitelně patří k českým vydáním knih Karla Maye, Jacka Londona, ale i k cestopisům E. S. Vráze i A. V. Friče. Burian byl dlouhá léta hlavním ilustrátorem cestopisného magazínu Širým světem. Jeho obrázky doprovázejí také verneovky a bigglesovskou sérii od W. E. Johnse. Oblíbenou technikou Zdeňka Buriana byla vedle kresby perem a olejomalby zejména kvaš.

            O slávu Zdeňka Buriana se významnou měrou zasloužila i Pedagogická nakladatelství. Objednávala u něj velké naučné obrazy pro výuku dějepisu a ty se na vždy zapsaly do paměti všem žákům i studentům. Je škoda, že se dnes již nepožívají – dětem by se určitě líbily.  

            Knihy s Burianovými prehistorickými obrázky vycházejí dodnes. V tomto druhu vědecké ilustrace se stal světoznámým a dodnes nepřekonaným odborníkem. Namaloval i několik sérií obrazů olejem pro muzea a vědecké instituce, z jeho návrhů vycházel Karel Zeman v známém filmu Cesta do pravěku.

            V roce 1932 vyšla v časopise Malý čtenář, pro který Burian hojně ilustroval, povídka Lovci sobů a mamutů od Eduarda Štorcha, doprovázená pěti obrázky. Následovala plodná spolupráce mezi Štorchem a Burianem, který se stal i uznávaným specialistou na ilustrace knih o pravěku Ve třicátých letech začala také spolupráce mezi univerzitním profesorem Josefem Augustou a Burianem. Zásluhou této spolupráce vznikly světovou odbornou veřejností uznávané rekonstrukce prehistorických zvířat a života v pravěku. Ilustroval také Augustovy knihy (např. Divy prasvěta, Zavátý život, Hlubinami pravěku). Celkový počet umělcových prací se odhaduje na 1 392 olejomaleb, 329 kvašů, temper a pastelů a 14 352 perokreseb. Burian ilustroval asi 500 knižních titulů, stejný počet povídek a asi 600 knižních obálek. Dnes se s dílem Zdeňka Buriana můžeme setkat především ve Dvoře Králové, v Brně v muzeu Antrophos a v Muzeu Zdeňka Buriana ve Štramberku.

             Zdeněk Burian byl stálým příznivcem Lašského muzea v Kopřivnici. Daroval mu jeden z nejvýznamnějších obrazů tematicky spjatých s pravěkem – Neandrtálci pod Kotoučem. Nebyl to však jediný dar – dalšími byl portrét Eduarda Buriana v historickém kostýmu (vytvořený u příležitosti národopisných slavností ve Štramberku v r.1932). Burianovy ilustrace a reprodukce jeho obrazů se dostaly spousty učebnic historie na celém světě a také jeho ilustrace k dobrodružným knihám se objevovaly po celé Evropě. Podíváme-li se, které ilustrace jsou dnes dětmi i mládeží nejvíce oblíbeny, pak jsou to ilustrace popisně realistické, podobné, jak vytvářel Burian před mnoha desítkami let. Bohužel, v jeho době se vnucovaly dětskému vkusu poloabstraktní, stylizované, často ideově přesycené grafiky a stylizované kresby.      

             Dějiny teprve ukážou, jak skončila snaha české výtvarné scény po modernosti a napodobení zahraničních vzorů. Pusťte dnes kluka do knihkupectví a podívejte se, podle čeho si vybírá knihu. Vždy sáhne po takové, která k němu promluví nejen obsahem – ten přečte až potom – ale především ilustracemi – obrázky. A dětská duše má k stylizaci a abstrakci zatraceně daleko. Proto vnucovat ji něco takového, jak se to dělo v knihách 70-ých a 80-ých let považuji za scestné. Naštěstí dnes vydavatelé jsou vázáni potřebou trhu a trh si sám vybírá. Bohužel, objevují se zase protiklady, občas značně nevkusné a rádoby líbivé obrázky. O to více bychom si dnes měli vážit díla Zdeňka Buriana, který by i v dnešní konkurenci zaujal přední místo. Když listuji knihami o pravěku, dinosaurech a dobrodružstvích dětských hrdinů, vždy si vzpomenu na krásné Burianovy ilustrace v obdobných knihách a ty dnešní, přehnaně barevné, podbízivé a často silně kýčovité ilustrace převážně zahraničních výtvarníků, mi připadají velmi naivní. Na Buriana prostě nemají. Musím se přiznat, že knihy, ilustrované Burianem, které mi prošly rukama, jsem si pak už nikdy nekoupil s ilustracemi jiného výtvarníka. Škoda, že dnes Burianovy ilustrace nedoprovází dobrodružnou literaturu. Možná by se nakladatelé podivili.

Získáním čestného titul Základní umělecká škola Zdeňka Buriana vyvstal před školou nový úkol. Tím je trvalá péče o odkaz mistra Buriana. Ve výčtu kopřivnických osobností patří po boku Emila Zátopka na přední místo. Proto škola pořádá každoročně již od roku 2003 výtvarnou soutěž motivovanou jeho dílem a tímto způsobem dbá o to, aby jeho tvorba byla mladé generaci připomínána a motivovala ji k vlastní tvůrčí práci. Z vestibulu školy byly vybudována školní galerie, které dominuje busta Zdeňka Buriana.

             A ještě jedna zajímavost – po našem malíři byla pojmenována také jedna z planet, objevených ve XX. století – planetka 7867 - Burian = 1984 SB1. Planetku objevil A. Mrkos 20. září 1984 na Kleti.

 

Zdeněk Babinec

        ZPĚT